FK Ďáblice - Reage boys 5:1 (1:1)

Na japonský Den dětské ochrany, tj. 17.dubna, nás hošové ze svazu poslali na odporný pažit, jímž Litvínovská bezesporu je. Naše řady byly opět krapet omezeny, kdy ze všemožných důvodů jsme dorazili v nemlich stejné sestavě jako v kole prvním, ovšem ta přece jen v sobě skýtá jistou kvalitu, tudíž nebyl nejmenší důvod mít z dosavadního suveréna soutěže FK Ďáblice jakékoliv obavy.

Úvodní minuty zápasu pak tomuto očekávání odpovídaly. Okay, soupeř měl přece jen o fous častěji míč ve svém držení, ale naše defenziva pracovala na jedničku podtrženou, a směrem dopředu jsme nikdy nevynechali byť i jen nejmenší příležitost k ohrožení branky Ďáblic. Úplně tak nebylo divu, když jsme se odhadem v 7.minutě ujali gólem Bošiho vedení. Minuty plynuly a nic ani v nejmenším nenasvědčovalo tomu, že by mělo dojít k dramatické změně obrazu hry. V minutě 20. však z ničeho nic byl nucen skrzevá odraženou patu odstoupit Bulhar (bez cizího zavinění…) a naše hra se rázem ocitla v troskách. Nebyli jsme schopni udržet míč na svých kopačkách, z toho pramenil stále se zvyšující tlak soupeře a vyrovnání se tak stalo jen otázkou času. Borci z Ďáblic to stihli trošku s klikou ještě před půlí a do druhé třicetiminutovky nás tak postavili před opravdu těžko řešitelný úkol.

Dění v druhém poločase pak tato očekávání zhusta naplnil.  K drobné úlevě došlo až za stavu 1:3, kdy Ďábličtí s vědomím rozložení sil na place v kombinaci s bezpečným náskokem krapet ubrali nohu z plynu, ale ke korekci stavu to i přes několik více než nadějných situací nevedlo. Naopak ještě dvakrát udeřilo na druhé straně, takže se závěrečným hvizdem páně rozhodčího svítilo na ukazateli skóre v poměru 1:5.

Inu co se dá dělat. Vydržet celý zápas v původní sestavě, dá se předpokládat, že stav by byl odlišný. Leč stalo se a v ten okamžik jsme neměli nejmenší šanci.

Reage boys:

Dacájev – Míra, Bulhar, Lehátko, Čutka – Boši, Adam

gól: Boši