Reage boys - M-Bubo A 1:1 (1:0)

Po třech porážkách v řadě jsme v neděli 3.května nastoupili na domovské Pražačce proti nám dobře známému týmu M-Bubo. S přihlédnutím k naší černé sérii a faktu, že soupeř nás před třemi lety rozstřílel v poměru 7:3, jsme do zápasu nevstupovali plni optimismu. Ten nám navíc srážel pohled na soupeřovu soupisku, která čítala čtyři fotbalisty na střídání, což bylo v ostrém kontrastu s našimi dvěma náhradníky. Když se k tomu přičetla Chazriho sedřená noha z posledního zápasu, kdy jakýkoliv ostřejší střet se protivníkem hrozil předčasným koncem tohoto jedince v zápase, Lehátkův „vlk“, kvůli kterému dotyčný chodil jako po přepadení teplými námořníčky, kteří byli na moři opravdu hodně dlouho, a předzápasové pesimistické řeči dvojice Míra – Bulhar…

Zazněl úvodní hvizd zápasu a…veškeré předzápasové prognózy byly ty tam. Sice se v naší starting line-up objevili jak „vlk“ Lehátko, tak snad poprvé ve svojí desetileté hanspaulské kariéře Carevič, ale i přesto od první minuty jednoznačně udávali tempo zápasu borci z Reage boys. Favorizované M-Bubo nechápalo, co se to na place děje, přičemž tento obraz hry přetrvával i v okamžicích, kdy se v našem útoku proháněli chlapci z tzv. checking-line, tj. dvojice spolužáků Campo – Iwan. Takže zatímco na jedné straně se Dasajev v podstatě nudil, za celý první poločas musel vážněji zasahovat jen dvakrát, plus jednou mu po Bulharem zblokované střele soupeře pomohla tyč, na druhé straně gólman M-Buba nevěděl, kam dřív skočit. Vypisovat naše šance by bylo na dlouho, navíc si je autor těchto řádků ani všechny nepamatuje, proto budou uvedeny jen ty, které mu utkvěli v paměti. Takže například…další Bulharova tyč, která autorovi potvrdila, že letošní jaro prostě bude za „Bestu“…akce po trase aut házející Lehátko – ve výskoku patičkou přihrávající Chazri – z voleje střílející Campo, jehož pokus brankář soupeře jen s námahou vytěsnil na roh…přečíslení 2 na 1 dvojice Campo – Bulhar, které ovšem pokazil ne úplně přesnou finální nahrávkou prvně jmenovaný…a spousta a spousta dalších střel, kterých jsme vyprodukovali tolik, co doposud za celé jaro dohromady. Gólové vyjádření pak přinesl přímý kop, který Bulhar posunul na Pavla Siváka, ten z první placírkou nastřelil balón před branku, kde se k dorážce dostal Míra a svým prvním gólem v sezóně stanovil poločasový stav 1:0 pro nás.

Do druhé půle jsme šli dle rady páně Siváka s tím, že „pět minut na ně vlítneme, dáme góla a bude klid“. Hned v první minutě si chtěl vzít této rady k srdci Lehátko, podnikl další ze svých odvážných grygerovských výletů, podpořit se ho hnala i trojice Pavel Sivák, Campo a Iwan, jenže soupeř nějakým záhadným způsobem situaci otočil ve svůj prospěch, dostal se do přečíslení 3 na 1, které bez nejmenších problémů zužitkoval ve vyrovnávací gól. To mu vlilo energii do žil, že dalších pět minut hrál v porovnání s prvním poločasem jako vyměněný, přišpendlil nás na naší polovinu, roh střídal roh, závar střídal závar. Ale když žádnou z těchto nadějných možností nepřetavil ve vedoucí gól, vrátil se obraz hry zase tam, kde byl v poločase prvním, tj. naprostá dominance borců vyznávajících barvy glasgowského Celticu. Stejně jako při popisu průběhu poločasu prvního nemá smysl plýtvat místo na všechny nebezpečné akce, které se před brankou M-Buba odehrály, zde je tak jen malý výcuc – dva zapařené brejky 2 na 1, kdy nejprve Míra vyzval skákavou přihrávkou ke skórování Chazriho, poté snad Iwana, leč v obou případech neúspěšně…Campův volej jurkemikových parametrů, po které obránce M-Buba musí bolet tělec ještě teď…blesková akce po trase aut házející Dasajev – míč hlavou prodlužující Bulhar – životní střelou z první rozezvučivší tyč Iwan…a další kvanta nebezpečných situací, které pohříchu neskončily gólovým vyjádřením naší herní dominance. Když do konce zápasu zbývaly už pouhé dvě minuty, přišla situace, která mohla, a hlavně měla, nám nakonec přinést naprosto zasloužený plný bodový zisk. Jenže to, co se v daný okamžik na Pražačce odehrálo…směs tragédie, komedie, panoptika a já nevím, čeho všeho. Soupeř ztratil zbytečně na vlastní půlce míč, hnali jsme se do přečíslení 3 na 1…Chazriho první střelu gólman M-Buba s vypětím všech sil vyrazil, ale jen do strany k Pavlovi Sivákovi…brankář se válí mimo branku po zemi jako to prasce, nejbližší obránce je na hony vzdálen, existuje nějaká jednodušší možnost ke skórování? Ne! Takže jsme čekali, kdy míč konečně napne síť soupeřovy branky, čekali a čekali…až najednou vidíme, jak míč naráží do jedné tyče, od ní směřuje do tyče druhé a od ní ven z branky. Aby bylo panoptikum komplet, odrazil se míč k osamocenému Iwanovi, který dorážkou opět trefil pouze tyč…Ve zbývajícím čase jsme ještě nevyužili výhody dvou přímých volných kopů z celkem výhodných pozic, kdy nejprve „hrdina“ předchozího okamžiku Pavel bodýlkem přestřelil, poté Iwan ukrytý u tyče promáchl.        

Zápas tak skončil dělbou bodů po výsledku 1:1, čímž jsme alespoň částečně přetrhli naší sérii neúspěchů. Vzhledem ke kvalitě soupeře bychom před zápasem bod jistě brali, ale po průběhu zápasu, kdy jsme herně M-Bubo jednoznačně převálcovali, předvedli určitě nejlepší výkon za poslední rok, na kterém měli svůj podíl všichni hráči bez výjimky, je remíza málo. Malou útěchou nám tak může být akorát drtivé vítězství v počtu nastřelených tyčí, kdy jsme soupeře rozdrtili poměrem 7:2, a to i autory těch jejich byli naši borci, konkrétně Bulhar s Campem.

sestava Regín:

Rinat 6 – Pavel Sivák 6, Bulhar 6, Lehátko 7, Míra 7 – Chazri 7, Iwan 7, Campo 6

gól: Míra 

Giovanni Trapattoni, který si vzal v Gazzettě dello Sport tento zápas pod „patronát“, udělil tyto známky:

Rinat 6 – Pavel Sivák 7, Bulhar 7, Lehátko 8, Míra 8 – Chazri 7, Iwan 7, Campo 6