Lord Mayor Idiot - Reage boys 2:2 (2:1)

V neděli 6.září jsme po více než dvouměsíční přestávce, kterou jsme si zpestřovali čtvrtečním prázdninovým fotbálkem proti slavnému estrádnímu týmu, co se Invalidenwagen zove, nastoupili na domovské Pražačce k prvnímu soutěžnímu zápasu podzimní sezony Hanspaulky. Soupeřem nám byli staří známí Lord Mayor Idiot, kteří nás na jaře hanebně vypráskali 6:2, takže jsme jim rozhodně měli co oplácet. Po více než půlroční pauze způsobené zraněním kotníku nastoupil do ostrého klání nigerijský brousek Prasátko, taktéž pan Smůla byl nachystán zasáhnout do zápasu od první minuty, přestože celovíkendová pitka v Sušici na něm byla na první pohled patrná. Naopak z neznámých důvodů se na nás nepřišla alespoň podívat dvojice Hans - Campo, kdy prvně jmenovaný pravděpodobně v rámci honění kariéry v oddělení svítidel ve Philipsu se sebetrýznil vzděláváním, druhý se pak nejspíše zadřel někde v hospodě ve společnosti dobrého zřádla a chlastu. Do zápasu pak nezasáhl ani Dasajev, který se zařadil po bod štáckriplů – vrstevníků ročníku 1973 Šmicera s Bergerem, a do branky tak byl nucen jít Pavel Sivák, pro kterého to byla šance na reparát jarního vypečeného galapředstavení proti Kojotům.

 Úvodní minuty prý patřili nám, ale to bohužel nemohu posoudit, protože jsem za přívalu vulgárních slov jakoby dělal pořádek v registračkách, abych mohl doplnit chybějící údaje v zápise. Když jsem s tím byl po nějakých čtyřech minutách zápasu konečně hotov, měl jsem tu čest vidět, jak Lehy kousek před naším vápnem zastavil protihráče jen za cenu nedovoleného zákroku, z čehož resultoval volný přímý kop ve prospěch soupeře. Pavel Sivák si zkušeně do zdi postavil dvojici Lehy – Teplucha, sám zeď ještě prodloužil na straně pravé, jenže to netušil, že dvojice spoluhráčů se ukáže být zdí „hladovou“ – chlapci se v okamžiku střely rozestoupili, míč prošel přesně mezi nimi a šourákem přesně zapadl k levé tyči branky - 0:1 pro „idioty“. Tato laciná branka s námi na určitý čas otřásla. Sice naše útoky nepostrádaly agresivitu, v čemž vynikal hlavně Bulhar, ale v obraně panoval zmatek za zmatkem. Naštěstí pro nás  jsme tuto dobu temna přežili bez inkasovaného gólu, přestože ve dvou případech k tomu skutečně mnoho nescházelo – nejdřív soupeř sám sobě nepřesnou finální přihrávkou pokazil přečíslení 3 na 1, podruhé Lehy odvracející míč před nabíhajícím útočníkem LMI jen o fous minul vlastní opuštěnou branku. A tak, jak už to bývá, udeřilo na straně druhé – přišla trma-vrma ve vápně soupeře, který nebyl schopen uklidit do balon do bezpečí, čehož využil štírek Teplucha a střelou bodlem k tyči zaznamenal náš první podzimní střelecký úspěch – v 15.minutě tak bylo srovnáno na 1:1. Bohužel, jistá euforie nám nevydržela dlouho. Hned po nějakých dvou třech minutách přišel dlouhý nákop soupeře, daleko od branky šel do hlavičkového souboje Bulhar s útočníkem „idiotů“, který byl u míče dříve a chtěl ho hlavou nahrát nabíhajícímu spoluhráči, jenže to se mu povedlo tak šikovně, že míč přeletěl na vápně stojícího Pavla Siváka a zapadnul přesně do pravého rohu naší branky – 1:2. Do poločasu pak už ke změně skóre nedošlo, přestože zejména my jsme útočnou aktivitou rozhodně nešetřili. Jenže Chazri jen nastřelil břevno soupeřovy branky a Paľko Pecho v životní šanci místo klidné placírky vyslal nártem svojí typickou Tarnatovku, která pouze očesala pár větví v koruně stromu, co roste nějakých patnáct metrů za hřištěm.    

Z druhého poločasu jsem toho viděl bohužel ještě míň, jak  z toho prvního, protože prvních cca. 10 minut jsem strávil prolézáním křoví, kde jsem hledal náš zakopnutý míč. Když jsem se pak z neúspěšné mise vrátil zpět k hřišti, byl jsem svědkem záchvatu primitivismu Paľka Pecha, který v přerušené hře tak trochu čelíčkem udeřil soupeřova nejlepšího hráče do zubů (prý jen rychle vstával…), a pak jsem musel opět oskočit do pryč, tentokrát na přilehlou toaletu na velkou. Po této tentokrát již úspěšné misi jsem za lajnou viděl posledních 15 minut, které nabídly jeden a ten samý obrázek – neustále jsme se tlačili dopředu, v čemž zdatně vypomáhal hráčům v poli Pavel Sivák, který si možná nakonec i připsal největší počet střeleckých pokusů, jenže veškerá naše snaha narážela na výtečný obranný val „idiotů“, kteří naopak sami nevynechali jedinou příležitost k rychlému protiútoku do otevřené obrany. Poté, co Bulhar jen rozezvonil pravou tyč soupeřovy branky, stejnému střelci jeho pumelenici po rohu výtečně vyrazil brankář soupeře, Richie o kousek hlavou minul, a na druhé straně LMI nevyužili několik tutovek ke zvýšení svého náskoku, směřovalo vše k tomu, že i na konci zápasu bude platit poločasový výsledek. Jenže…v poslední minutě natáhnul Bulhar na vlastní polovině svůj pověstný dlouhý krok, zahodil prvního dotírajícího protihráče, zahodil druhého protihráče, zahodil i třetího a střelou po zemi k tyči vyrovnal na 2:2! Pár sekund po rozehrání mohlo být ještě líp, jenže to by Chazri nesměl přečíslení 3 na 1 pokazit přihrávkou, která neomylně našla onoho jediného bránícího hráče soupeře (omluvou mu může být fakt, že při pozápasovém rozboru jsme za pomoci elektronické tužky došli k tomu, že chyba nebyla s největší pravděpodobností na jeho straně, ale u nabíhajících spoluhráčů). A pak už rozhodčí zapískal konec a my si tak připsali první bod v sezoně, který byl po průběhu zápasu pro nás určitě zasloužený.  

Reage boys:

Pavel Sivák 6 – Richie 7, Bulhar 8, Lehátko 4, Míra 6, Paľko Pecho 5 – Chazri 5, Teplucha 5, Iwan 4

góly: Teplucha, Bulhar

Pro info přikládám ještě komentář ze stránek LMI:

„Proti o dvě hlavy vyššímu tradičnímu soupeřovi jsme sice nenastoupili v nejsilnější sestavě, ale již s navrátivším se Burgym a uzdraveným Alešem v bráně. Po první půli zaslouženě vedeme 2:1 a zdá se, že budeme v místy pěkné hře pokračovat i po přestávce.

Ve druhé půli bráníme a vyrážíme k brejkům, z nichž některé mohly skončit v soupeřově síti. V těchto chvílích se hra přelívá ze strany na stranu, u obou branek je gól na spadnutí.

Pro nás pozitivní brankový stav bohužel platí pouze do cca 59. minuty, kdy nerozvážně útočíme, ztrácíme míč a po přečíslení nám soupeř těsně před koncem bere výhru. Škoda!“