Yellow Dildos B - Reage boys 6:1 (3:0)

V den, kdy celá Brazílie slavila Den ozbrojených sil, nás s ohledem na postavení v tabulce čekal možná klíčový spiel podzimu – repete posledního jarního zápasu proti béčku Yellow Dildos. Tehdy jsme nad velmi dobře hrajícím soupeřem vyhráli v poměru 3:1, ale kdeže ty loňské (jarní) sněhy jsou?! Tehdy jsme byli v laufu, zatímco nyní na nás z vícero důvodů leží patrně již klasická podzimní deka. A když se k tomu přidal i kulantně řečeno pohyb v sestavě (ono jarní klání pamatovala jen půlka sestavy), bylo jedincům dobře si vědomých našich dovedností / nedostatků, že nám na Pražačce tentokrát pšenka nepokvete.

Tato očekávání se pak začala plnit hned od úvodního hvizdu rozhodčího a když světelná tabule ukazovala pouhou 15. minutu, bylo již v podstatě po zápase. Za tuto dobu jsme totiž stihli nabrat třígólové manko, navíc soupeř evidentně neměl dost. Na chvilku sice sundal nohu z plynu, čímž nám umožnil ve zbytku první půle již neinkasovat, ale hned po minutě půle druhé jsme inkasovali po čtvrté a bylo definitivně jasno. 12 minut před koncem jsme se čestného úspěchu díky Šimonovi dočkali i my, ovšem tím jsme jen vybudili Yellow Dildos k protiakci, jež ve zbylých minutách resultovala ještě ve dvě obdržené branky.

Konec, 1:6. Neměli jsme nejmenší šanci, soupeř nás doslova převálcoval ve všech aspektech hry. Byl fotbalovější, rychlejší, důraznější, prezentoval se o parník větší chutí uspět. K pojmenování našeho počínání lze použít řadu termínů, tím nejvýstižnějším pak asi bude slovo naivní. Z jedinců oblékajících naše barvy pak snesli přísnější měřítko jen dva – i přes šest inkasovaných branek Dacájev, a tuto zmínku si rozhodně nevysloužil tím, že zápas dochytal se zlomeným prstem, a Gondík, jenž svým herním projevem vypadal asi jako jediný player v poli, jenž se nechce smířit s tím, že jsme v zápase za pitomce.

Reage boys:

Dacájev – Pešíno, Gondík, Arab – Šimon, TPčko, Filip

gól: Šimon